Blog

Některé události, které předcházely první křížovou výpravu, časová linie:

17.01.2016 10:46

Některé události, které předcházely první křížovou výpravu, časová linie:

 

630: Mohamed, dva roky před smrtí, útočí se 30 000 džihádisty na křesťanskou Byzantskou říši.
632-634: Kalifát (islámská říše) dobývá polyteistické části Arabského poloostrova. Polyteisté jsou bráni za horší než křesťané či židé a musí konvertovat k islámu nebo jsou zavražděni. Nemají tedy oproti křesťanům či židům možnost platit výpalné (status dhimmi) a zůstat u svého náboženství.
633: Džihádisté pod vedením Kalida al Walida (krutý vojevůdce pojmenovaný Mohamedem Aláhův meč) dobýjá město Ullays u řeky Eufrat v dnešním Iráku. Na břekhu nedalekého kanálu je setnutím zavražděno tolik lidí, že se voda zbarví doruda a kanál získá jméno Krvavý kanál.
634: Bitva na řece Jarmúk na území dnešní Sýrie, součást džihádu proti Byzantské říši. Usáma bin Ládin z této doby používá citát, že "džihádisté milují smrt více než západní svět život".
635: Muslimové obléhají a dobývají křesťanské město Damašek (dnešní Sýrie).
637: Muslimové si podrobují Irák po bytvě u Al-Quadisyyah.
638: Muslimové na Byzantské říši dobývají a anektují Jeruzalém.
638-650: Muslimové dobývají území dnešního Iránu.
639-642: Muslimové dobývají Egypt.
641: Muslimové obsazují Sýrii a Palestinu.
643: Spálena Alexandrijská knihovna. Ne v boji, ale chladnokrevným rozhodnutím.
643: Muslimové začínají dobývat severní Afriku (na západ od Egypta).
644: Muslimové dobývají ostrov Kypr, Tripolsko v severní Africe a zavádí islámské právo v Iránu a Afgánistánu.
644-660: Války a spory uvnitř Kalifátu.
674-678: Muslimové útočí na Konstantinopol (hlavní město křesťanské Byzantské říše, dnešní Istanbul) a jsou odraženi.
698: Dobyto město Kartágo (severní Afrika, hlavní město Vandalů).
707 - je dobyta celá severní Afrika.
710-713: Muslimové dobývají údolí Indu.
712: Dobyta Střední Asie, islamizace Turků.
711 - 713: Muslimové útočí ze severní Afriky na Vizigótskou říši (dnešní Španělsko), dobývají ji a zakládají Andalůské království. Od tohoto roku plení jejich vojska Evropu, od Španělska, přes jižní Francii, po Švýcarsko.
717-718: Muslimové útočí na Konstantinopol (hlavní město křesťanské Byzantské říše, dnešní Istanbul) a jsou odraženi.
732: Muslimové jsou zastaveni koalicí křesťanských králů v bitvě u Poitiers (Tours) ve střední Francii. Tato bitva zastavila džihád v západní Evropě.
732 - 800: Zastavený džihád zapříčiní rozpory v Kalifátu a dobytá území získávají autonomii, ovšem pod muslimskými vládci. Útisk a likvidace křesťanů, zákaz konvertování od islámu (prostě to samé co dnes).
807: Na území kalifátu zbořeny kostely a synagogy včetně Kostela Máří Magdaleny v Jeruzalémě.
809: Muslimský útok na Sardinii a jižní Itálii.
813: Napadáni křesťané v Palestině, mnozí uprchnou.
831: Muslimové dobývají Palermo (Sicílie), nájezdy na jižní Itálii.
846: Vydrancování města Řím, vykradena bazilika svatého Petra.
850: Na území kalifátu bořeny kostely a synagogy.
855: Povstání křesťanů v Sýrii.
837: Dobytí Sicílie, útoky na Korsiku, Itálii, Francii
869-883: Povstání černých otroků v Iráku.
928-969: Byzantská říše získává zpět Kypr a město Tarsus.
937: Bazilika Svatého hrobu (Kostel vzkříšení) je zpálena. Útoky na mnoho dalších jeruzalémských kostelů.
966: Protikřesťanské nepokoje v Jeruzalémě.
1003: Zničen kostel Svatého Marka v Egyptě.
1009: Bazilika Svatého hrobu (Kostel vzkříšení) v Jeruzalémě je spálena (ano, zase).
1012: Dekrety utiskující křesťany a židy.
1013: Kalifát se pro vnitřní spory rozpadá a štěpí se na muslimských dynastií.
1048 Dokončena obnova Baziliky Svatého hrobu (Kostel vzkříšení).
1055: Turek Princ Tughrul sjednotil území do Selžuckého kalifátu.
1055: Konfiskace majetku Baziliky Svatého hrobu (Kostel vzkříšení).
1071: Bitva u Mantzikertu, muslimové poráží Byzantskou říši a okupují většinu Anatolie (Malá Asie, dnešní Turecko).
1085: Křesťané ve Španělsku znovu získávají Toledo.
1090: Turci okupují prakticky celou Malou Asii.
1094: Byzantský císař Alexius Comnenus I prosí západní křesťanství (papeže) o vojenskou pomoc proti muslimské invazi na Anatolii.
1095: Papež Urban II vyhlašuje první křížovou výpravu, která roku 1099 znovu dobije Jeruzalém.
První křížová výprava je tedy vyslána po stovkách let agresivní muslimské invaze, po ztracení dvou třetin tehdejšího křesťanského světa.

Byly křížové výpravy jen křesťanskou agresí?

16.07.2015 14:25

http://mpgavlak.blog.pravda.sk/files/2015/07/Muslim-conquest-v-Crusade-battles.jpg

Publikováno: 17.1.2010 |

Muslimové a jejich sympatizanti často odpůrcům islámu předhazují křížové výpravy jako akt agrese křesťanství vůči hodné islámské civilizaci. Jak je to však ve skutečnosti? Vážně papeže jen tak napadlo vyhlásit dobyvačnou výpravu?

***
První křížová výprava (1095) byla vyhlášena 460 let PO dobytí prvního křesťanského města, 457 PO dobytí Jeruzaléma, 453 PO dobytí Egypta, 443 let PO prvních muslimských nájezdech na Itálii. 427 let PO prvním obléhání Konstantinopole, 380 let PO začátku okupace Španělska. 363 let PO plenění Francie, 249 po vyplenění města Řím (!). PO staletích vraždění, zotročování a nuncených konverzích křesťanů na dobytých územích. Než křesťané přešli do ofenzívy byly islámem dobyty 2/3 tehdejšího křesťanského světa!

***
Porovnejme mapu křesťanského světa před islámskou expanzí (rok 600):
*www.coloradocollege.edu/…/Map_-_pread_of_…

S mapou kolem roku 900 (Muslimská expanze v rozletu, Všimněme si ztráty blízkého východu, Afriky a Španělska. V Evropě není hranice křesťanství vyznačena, cca sever a východ od území dnešní ČR stále pohanský):
www.fordham.edu/halsall/maps/900eur.jpg

S mapou z roku 1050, kdy už probíhá rekonvista ve Španělsku:
brian.hoffert.faculty.noctrl.edu/REL100/Christianity.Me…

***
Na Evropu muslimové útočili už 20 let po Mohamedově smrti. Již roku 652 pořádali nájezdy na Sicílii, kde rozpoutali teror vůči křesťanskému obyvatelstvu (například ve městě Castrogiovanni bylo zavražděno 8000 lidí). V roce 1084, deset let před první křížovou výpravou (!) Sicílii znovu napadli, zapálili kostely v Reggiu, zotročili mnichy a znásilnili a zotročili jeptišky.

V islámem obsazených zemích měli křesťané status druhořadého člověka (dhimmi). Během staletí díky konverzím (často násilným), útlaku, šikaně, vyhánění a občasným pogromům byly původně křesťanské populace zdecimovány na minimum či na nulu! Ve větším počtu přežili jen Koptští křesťané v Egyptě (původní obyvatelstvo). Křesťanský svět byl otřesen, ztratil jak obilnice a zdroj papyrusu (Egypt), tak historické oblasti blízkého východu včetně Jeruzaléma. Nenávratně zmizelo mnoho vědomostí (spálení Alexandrijské knihovny). Křesťané na tomto území jsou vražděni dodnes, sledujte www.thereligionofpeace.com/index.html .

V roce 1094, byzantský Císař Alexius I Comneus prosí papeže (Řím) o pomoc proti muslimským armádám které obsadily území dnešního Turecka, přičemž muslimové klasicky šířili teror proti křesťanům a přestavovali kostely na mešity. Navíc byli stále více napadání křesťanští poutníci navštěvující Jeruzalém (násilná konverze, příležitostné vraždy a šikana).

Křižáci obsadili jen původně křesťanské země. Nikdy nenapadli území Saudské Arábie natož Mekku (Muslimové dříve napadli jak Konstantinopol, tak Řím!). Období křížových výprav trvalo cca 200 let. Období agrese (džihádu) islámu vůči křesťanskému světu už běží cca 1380 let.

Éra křižáckých výprav neznamená stálé válčení. Ve skutečnosti válečné kampaně trvaly jen cca 20 let ( 1098- 1099, 1146- 1148, 1188- 1192, 1201- 1204, 1218- 1221, 1228- 1229, a 1248- 1250). Pro srovnání, jeden z muslimských džihádů proti Sicílii trval 75 let bez přestávky.

Křížové výpravy nejsou ospraveditelné z textů Nového zákona. Jsou neobvyklou reakcí štvaného křesťanství na nemilosrdný likvidační staletý džihád, který plně vychází z Koránu a Hadísů a který začal už Mohamed.

Největší zločin křížových výprav byl masakr po dobytí Jeruzaléma (30 000 obětí), což je ale nepatrným zlomkem obětí džihádu.
Již papež Inocenc III. (1198-1216) se omluvil za hříchy křesťanů, které páchali při křížových výpravách.

Oproti tomu muslimové se za průběh své expanze nikdy neomluvili. Co je v jiném náboženství viděno jako zločin, to je v islámu vůle Aláha.

***
Některé události, které předcházely první křížovou výpravu, časová linie:

630: Mohamed, dva roky před smrtí, útočí se 30 000 džihádisty na křesťanskou Byzantskou říši.

632-634: Kalifát (islámská říše) dobývá polyteistické části Arabského poloostrova. Polyteisté jsou bráni za horší než křesťané či židé a musí konvertovat k islámu nebo jsou zavražděni. Nemají tedy oproti křesťanům či židům možnost platit výpalné (status dhimmi) a zůstat u svého náboženství.

633: Džihádisté pod vedením Kalida al Walida (krutý vojevůdce pojmenovaný Mohamedem Aláhův meč) dobýjá město Ullays u řeky Eufrat v dnešním Iráku. Na břekhu nedalekého kanálu je setnutím zavražděno tolik lidí, že se voda zbarví doruda a kanál získá jméno Krvavý kanál.

634: Bitva na řece Jarmúk na území dnešní Sýrie, součást džihádu proti Byzantské říši. Usáma bin Ládin z této doby používá citát, že "džihádisté milují smrt více než západní svět život".

635: Muslimové obléhají a dobývají křesťanské město Damašek (dnešní Sýrie).

637: Muslimové si podrobují Irák po bytvě u Al-Quadisyyah.

638: Muslimové na Byzantské říši dobývají a anektují Jeruzalém.

638-650: Muslimové dobývají území dnešního Iránu.

639-642: Muslimové dobývají Egypt.

641: Muslimové obsazují Sýrii a Palestinu.

643: Spálena Alexandrijská knihovna. Ne v boji, ale chladnokrevným rozhodnutím.

643: Muslimové začínají dobývat severní Afriku (na západ od Egypta).

644: Muslimové dobývají ostrov Kypr, Tripolsko v severní Africe a zavádí islámské právo v Iránu a Afgánistánu.

644-660: Války a spory uvnitř Kalifátu.

674-678: Muslimové útočí na Konstantinopol (hlavní město křesťanské Byzantské říše, dnešní Istanbul) a jsou odraženi.

698: Dobyto město Kartágo (severní Afrika, hlavní město Vandalů).

707 - je dobyta celá severní Afrika.

710-713: Muslimové dobývají údolí Indu.

712: Dobyta Střední Asie, islamizace Turků.

711 - 713: Muslimové útočí ze severní Afriky na Vizigótskou říši (dnešní Španělsko), dobývají ji a zakládají Andalůské království. Od tohoto roku plení jejich vojska Evropu, od Španělska, přes jižní Francii, po Švýcarsko.

717-718: Muslimové útočí na Konstantinopol (hlavní město křesťanské Byzantské říše, dnešní Istanbul) a jsou odraženi.

732: Muslimové jsou zastaveni koalicí křesťanských králů v bitvě u Poitiers (Tours) ve střední Francii. Tato bitva zastavila džihád v západní Evropě.

732 - 800: Zastavený džihád zapříčiní rozpory v Kalifátu a dobytá území získávají autonomii, ovšem pod muslimskými vládci. Útisk a likvidace křesťanů, zákaz konvertování od islámu (prostě to samé co dnes).

807: Na území kalifátu zbořeny kostely a synagogy včetně Kostela Máří Magdaleny v Jeruzalémě.

809: Muslimský útok na Sardinii a jižní Itálii.

813: Napadáni křesťané v Palestině, mnozí uprchnou.

831: Muslimové dobývají Palermo (Sicílie), nájezdy na jižní Itálii.

846: Vydrancování města Řím, vykradena bazilika svatého Petra.

850: Na území kalifátu bořeny kostely a synagogy.

855: Povstání křesťanů v Sýrii.

837: Dobytí Sicílie, útoky na Korsiku, Itálii, Francii

869-883: Povstání černých otroků v Iráku.

928-969: Byzantská říše získává zpět Kypr a město Tarsus.

937: Bazilika Svatého hrobu (Kostel vzkříšení) je zpálena. Útoky na mnoho dalších jeruzalémských kostelů.

966: Protikřesťanské nepokoje v Jeruzalémě.

1003: Zničen kostel Svatého Marka v Egyptě.

1009: Bazilika Svatého hrobu (Kostel vzkříšení) v Jeruzalémě je spálena (ano, zase).

1012: Dekrety utiskující křesťany a židy.

1013: Kalifát se pro vnitřní spory rozpadá a štěpí se na muslimských dynastií.

1048 Dokončena obnova Baziliky Svatého hrobu (Kostel vzkříšení).

1055: Turek Princ Tughrul sjednotil území do Selžuckého kalifátu.

1055: Konfiskace majetku Baziliky Svatého hrobu (Kostel vzkříšení).

1071: Bitva u Mantzikertu, muslimové poráží Byzantskou říši a okupují většinu Anatolie (Malá Asie, dnešní Turecko).

1085: Křesťané ve Španělsku znovu získávají Toledo.

1090: Turci okupují prakticky celou Malou Asii.

1094: Byzantský císař Alexius Comnenus I prosí západní křesťanství (papeže) o vojenskou pomoc proti muslimské invazi na Anatolii.

1095: Papež Urban II vyhlašuje první křížovou výpravu, která roku 1099 znovu dobude Jeruzalém.

První křížová výprava je tedy vyslána po stovkách let agresivní muslimské invaze, po ztracení dvou třetin tehdejšího křesťanského světa.

Výzva blahoslaveného Urbana II. prednesená na synode v Clermonte, roku Pána 1095 (krížiacka výprava)

16.10.2011 17:57

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/4e/Chatillon_Urbain2.jpg
(podľa kroniky opáta Roberta Monacha zo St. Rémy)

Francúzi! Vy, ktorí ste prešli Alpy, ktorí ste boli vybraní Bohom a ktorí ste boli od neho tak milovaní. Vy, ktorí ste sa odlíšili od ostatných ľudí tým, že ste sa usadili v tejto zemi, že máte katolícku vieru a že ste cťou Svätej Cirkvi. K vám sa obraciam s touto rečou, k vám.

Chceme vám povedať správy, ktoré sa doniesli k nám, chceme vás upovedomiť o nebezpečenstve, ktoré ohrozuje vás a celý veškerý veriaci svet. Otrasné správy k nám prišli o udalostiach, ktoré sa stali v oblasti Jeruzaléma a v okolí mesta Konštantínopola; správy, že ľud z Perzského kráľovstva (Turci), rasa úplne cudzia Bohu, vtrhla na kresťanské územie ohňom a mečom. Peržania niekoľkých kresťanov zajali, odviedli ich do svojej krajiny, ostatných kruto mučili. Úplne zrovnali so zemou niekoľko Božích chrámov a obrátili iné kostoly na svoje zvyklosti a ku svojim kultom. Bez ostychu vyvrátili oltáre a znesvätili ich. Obrezávajú kresťanov a rozmazávajú krv z obriezky nad oltárom alebo ju vkladajú do krstiteľnice. Radujú sa z toho, keď druhých zabíjajú; rozrezávajú im bruchá, vyberajú im vnútornosti a priväzujú ich ku kolom. Potom za bičovania ženú svoje obete ku kolom; keď sú ich vnútornosti vyňaté, hádžu mŕtvoly na zem. Iných potom priväzujú opäť ku kolom a strieľajú do nich šípy. Zmocňujú sa ďalších, naťahujú ich krky a snažia sa poznať, či môžu alebo nemôžu urezať ich hlavy jednou ranou obnaženého meča. A čo by som mal povedať o znásilňovaní žien? O tejto záležitosti sa horšie hovorí než sa zachováva ticho. Títo Peržania si rozdelili kráľovstvo Grékov a odtrhli tak mnoho území od neho, takže je nemožné prejsť dobyté územie za dva mesiace.

Kto ich za toto pomstí, kto napraví škody, ak vy to neurobíte? Vy ste ľud, ktorému Boh prepožičal slávu v zbrani, veľkosť ducha, telesnú zdatnosť.

Vytiahnite a spomeňte si na veľké činy svojich predkov, na silu a veľkosť Karla Veľkého, jeho syna Ľudovíta a iných kráľov, ktorí vyvrátili pohanské kráľovstvá a zaviedli Svätú Cirkev na ich územiach. Vy by ste mali byť obzvlášť vyburcovaní skutočnosťou, že Svätý hrob Nášho Pána Spasiteľa je v rukách neveriacich, ktorí hanebne týrajú a svätokrádežne poškvrňujú miesta svojou necudnosťou. Potomkovia neporazených predkov! Spomeňte si na odvahu svojich predkov a nezneuctite ju!

Ale ak by vaša náklonnosť náležala viac deťom, ženám a rodičom, ktorí by chceli, aby ste sa držali bokom, spomeňte si čo povedal Pán: „Ten, ktorý miluje otca alebo matku viac než mňa, nie je ma hoden. Každý, kto opustí dom, matku alebo ženu či deti alebo pole kvôli môjmu menu, obdrží stonásobne viac a bude mať život večný“. Nech žiadne vlastníctvo a žiadny záujem o rodinné veci vás nezdržujú.

Táto krajina, v ktorej žijete, obklopená z jednej strany morom a z druhej strany horskými vrcholkami, môže ťažko uspokojiť mnohých z vás. Neoplýva bohatstvom, vskutku sťažka poskytuje dosť potravy pre tých, ktorí ju obrábajú. Preto sa zabíjate a pohlcujete jeden druhého. Zastavte túto večnú nenávisť, zanechajte spory, upustite od vojen, zastavte ich a utíšte všetky konflikty a spory. Začína sa cesta k Svätému hrobu. Zmocnite sa krajiny, ktorá je hanebne obsadená, ktorá však bola daná Bohom deťom Izraela a ktorá, ako hovorí Písmo, oplýva mliekom a medom.

Jeruzalem je stredom sveta, krajiny, ktorá je úrodnejšia než ktorákoľvek iná, krajiny, ktorá je ako raj, rozkoš a potešenie. Je to krajina, ktorú Vykupiteľ ľudstva posvätil svojim príchodom, uctil svojim životom, zasvätil svojmu utrpeniu a spečatil svojou smrťou. Toto kráľovské mesto, položené do stredu sveta, je teraz držané v zajatí svojimi nepriateľmi a uvrhnuté do otroctva tými, ktorí nepoznajú Boha, pretože sú pohanmi. Mesto volá a túži po slobode, prosí neustále, aby ste prišli na pomoc. Volá k vám o pomoc, pretože, ako som povedal, Boh vás obdaril slávou v zbrani viac než iný národ. Podstúpte túto cestu, aby vám boli odpustené vaše hriechy a buďte si istí, že vaša sláva nezapadne v Božom kráľovstve.

(Všetci volajú: Boh to chce! Boh to chce!)

Draho milovaní bratia! Dnes sme počuli, čo hovorí Pán: „Kdekoľvek sa zídu dvaja alebo traja v mojom mene, tam som aj ja uprostred nich“. Keby Pán Boh nebol prítomný vo vašich mysliach, nemohli by ste vykríknuť všetci tú istú vetu ... Hovorím vám preto, že Boh vložil vaše výkriky do vašich pŕs a že Boh ich podnietil. Ak tento jasot prišiel od Boha, nech je naším bojovým pokrikom. Kedykoľvek zaútočíte ozbrojení na nepriateľov, nech zaznie svorne na božej strane: Boh to chce! Boh to chce!

Nepožadujeme a neradíme, aby túto cestu podstúpili osoby staršie a slabšie alebo tí, kto nevládnu zbraňou; žiadne ženy nech netiahnu, len pokiaľ by sprevádzali svojich mužov, bratov alebo legálnych sprievodcov. Takéto osoby sú totiž viac na obtiaž než k úžitku.

Bohatí, pomáhajte chudobným, dovoľte im podľa možností zúčastniť sa, priveďte skúsených vojakov a spolu s nimi choďte do boja. Kňazi a duchovenstvo akéhokoľvek postavenia nemôžu odísť bez dovolenia svojich biskupov; cesta im nebude požehnaná, ak pôjdu bez biskupského splnomocnenia. Ani biskupi nemôžu zahájiť cestu bez ich kňazských požehnaní.

Ktokoľvek sa rozhodne vykonať túto svätú cestu a vezme na seba záväzok k Bohu, obetuje tým seba ako živú obeť zasvätenú Bohu, ponesie znamenie kríža Pánovho buď na čele, alebo na prsiach. Ak po splnení svojho záväzku si bude želať vrátiť sa domov, nech dá kríž na svoj chrbát, medzi ramená. Týmto dvojakým činom takýto muži naplnia príkaz Pána, ktorý povedal: „Ten, kto nevezme svoj vlastný kríž a nenasleduje ma, nie je ma hoden“.